Maruška
Maruška žije se svou sestřičkou a maminkou už dlouho bez tatínka. Všechny tři se mají nesmírně rády a jsou vděčné, že mohou žít společně v klidu a bezpečí. Maminka měla hezkou práci a o své dcery se byla schopna postarat. Jenže zčista jasna se jednoho dne u Marušky objevila na krku boule.
Holčička byla malátná, unavená a bolela jí hlava. Vyděšená maminka ihned volala svou kamarádku, zdravotní sestřičku, aby se s ní poradila. Ta nenechala nic náhodě, zajela s oběma k doktorce, která Marušce odebrala krev a ihned ji odeslala do Motolské nemocnice v Praze. Maruška byla v ohrožení života. V krku jí rostl nádor, který utlačoval jícen a holčičce hrozilo udušení.
Skončila na operačním sále, kde jí nádor odstranili. Pak následovala chemoterapie, kterou Maruška snášela špatně. Skončila v bezvědomí, které ji krátkodobě postihlo mozek, měla halucinace a svou maminku vůbec nepoznávala. To vše se postupně upravilo, ale byla to pro všechny hodně těžká doba. Maminka se svou nemocnou dcerou trávila čtyři měsíce veškerý čas v nemocnici a o druhou dceru se starala její paní učitelka, která si ji na tu dobu vzala domů.
Maminka moc dobře ví, že bez laskavých lidí by to prostě nezvládla. Dceru si nakonec odvezla domů a do Motolské nemocnice jezdila na chemoterapie, které později Maruška brala v prášcích. Všichni věří, že boj s rakovinou Maruška vyhrála. Jestli tomu tak skutečně je, ukáže až čas. Rodina musí dodržovat přísnou hygienu, potřebuje mimořádné množství hygienických prostředků a pro Marušku mnoho vitamínových doplňků, které posílí její velmi oslabenou imunitu.
Také jí pomůže ozdravný pobyt, který si ovšem maminka už nemůže dovolit, protože stále jí nezbývá čas na chození do práce. Její dcera ještě není zcela stabilizovaná, musí ji hlídat, aby nespadla nebo neomdlela a také jí musí vařit stále čerstvé jídlo, protože ohřívané nesmí. Dokonce i šunku vakuově balenou musí okamžitě sníst, protože po otevření už není čerstvá. To všechno stojí hodně peněz. Pomoci jí můžeme společně my.