10 letá Verunka je velmi statečná holčička, která to neměla lehké už od narození. Protože nepřijímala mateřské mléko, hledali lékaři příčinu, až přišli na to, že holčička má sice tlusté a tenké střevo, ale nemá v něm vyvinutý nervový systém, a tak jí střeva vlastně nefungovala.

Proto provedli náročnou operaci a ze střev jí nechali jen nezbytnou část. Tu napojili na tzv. stomii, což je vývod, který ústí na bříšku. Na něj rodiče své dceři připevňují každý den několik speciálních umělohmotných sáčků, do kterých odchází stolice. Výživu už jako miminko dostávala Verunka přes žilní katetr. Až později mohla začít jíst běžnou stravu, ale rodiče museli vždycky velmi pečlivě zvažovat, co může Verunka sníst, aby neměla velké problémy.

Byla to velmi těžká zkouška pro celou rodinu. Maminka se začala celodenně starat o svou holčičku. A nebylo to vůbec lehké. Za těch deset let se rodiče, ale i Verunka naučili s touto nemocí žít. Holčička je schopna si už dokonce sama vyměňovat stomické sáčky, ovšem kůže je v místě, kde je tento sáček přilepený, často velmi poškozená a pomoci jí může především slaná mořská voda, která má hojivé účinky. Verunka chodí do školy a snaží se žít stejný život jako její kamarádky.

Dobře ví, že je jiná, že nikdy nebude moci třeba sportovat a zapojovat se do volnočasových aktivit, které jsou pro její zdraví nebezpečné. Má milující rodiče i sourozence, a tak na své trápení nezůstane sama. Potřebuje ale pomoc od nás ostatních, protože zdravotní pojišťovny nehradí veškerý ošetřovací materiál, a navíc by měla mít možnost alespoň jednou ročně odjet k moři, aby se její kůže trochu regenerovala.