Eliška
Když se Eliška narodila, bylo její hezké mamince devatenáct let. Vlastně sama byla skoro dítě. Žila tehdy s otcem své holčičky a na miminko se opravdu oba těšili. Jenže krátce po narození, ještě v nemocnici, uchopili lékaři malou Elišku za nožičku a jí se na ní udělal ihned puchýř.
Poraněná kůžička se téměř sloupla. Proto miminko poslali na specializované pracoviště do Plzně a odkud, s podezřením na nemoc motýlích křídel, do brněnské nemocnice. Tam se na toto vzácné genetické onemocnění specializují. Když oba rodiče do Brna přijeli, dozvěděli se tuto krutou diagnózu.
V Brně se učili s nemocnou holčičkou zacházet. Sestřičky jim ukázaly, jak musejí Elišce ošetřovat puchýře a rány, jak ji přebalovat a vůbec, co dělat, aby kůže byla co nejméně poškozená. Když si přivezli dceru domů a měli ji poprvé ošetřit, nebylo to ani trochu snadné.
Postupem času se to maminka naučila a pochopitelně se o svou holčičku hodně bála. Veškerý svůj čas věnovala právě jí a na svého přítele, tatínka Elišky, poněkud zapomínala. A tak se stalo, že od nich odešel a maminka zůstala na starost o svou holčičku sama. Nebylo to vůbec lehké, protože nemohla chodit do práce a žila pouze z dávek. Nakonec se na obě usmálo štěstí. Maminka našla novou lásku a vdala se. Nezůstala sama na starosti i radosti.
Svou dceru nesmírně miluje, každodenně jí ošetřuje rány a je vděčná, že to všichni společně zvládají. Dobře ví, že by to mohlo být ještě horší. Elišce by pomohl ozdravný pobyt u moře, na který rodina ale nemá finance. A s tím jí můžeme pomoci my všichni.
